Tradice čaje o páté v moderním podání s influencerkou Koki
V Ahmad Tea ctíme tradice, a ty čajové obzvlášť. Proto jsme se rozhodli vyzdvihnout jednu z nich, kterou máme velmi rádi a která koluje v naší čajové DNA. Jde samozřejmě o rituál „čaje o páté“. Jak tuhle klasiku, která pití čaje povýšila na opravdové umění zastavení se s přáteli nebo rodinou, představit i českému publiku, navíc třeba i tomu mladšímu?
Rozhodli jsme se přizvat k čaji o páté Koki, která nedá na naše čaje a bylinné směsi dopustit. A pasovali jsme ji do role soudobé verze vévodkyně z Bedfordu, tedy původní trendsetterky čaje o páté.
Vévodkyně, která měla hlad
Kdo je ovšem ona tajemná vévodkyně? Anna Russell byla 7. vévodkyně z Bedfordu a velká přítelkyně britské královny Viktorie. Během doby, kdy navštěvovala hrad Belvoir, tedy zhruba v polovině 19. století, zavedla právě onu dodnes v Británii kvetoucí tradici čaje o páté. Důvod k tomu měla velice prozaický – tehdejší etiketa nabádala k večeři mezi sedmou a půl devátou hodinou večerní a obědy bývaly navíc velmi lehké, a tak naše milá vévodkyně pravidelně koncem odpoledne mívala nepříjemný hlad. Z hladu bývala podrážděná a vyčerpaná; a není se čemu divit, že? A proto se rozhodla začít podávat malou odpolední svačinku, jejímž středobodem byl čaj, její oblíbený Darjeeling.
A protože si na čaje, malé sendviče a drobné sladké laskominy zvala i sousedy a návštěvy, tento model odpoledního zastavení u lahodného čaje a sušenek se brzy rozšířil. A to tak, že se stal britským poznávacím znamením a rituálem, za kterým jezdí turisté do vyhlášených hotelů a kaváren nejen v Londýně. Prostě tradice čaje o páté tak, jak ji známe a jaká trvá dodnes! A není už jen britskou výsadou, malé odpolední zastavení u šálku čaje dnes zařazuje do své rutiny kdekdo napříč zeměkoulí.
Čaj o páté jako vykročení z každodennosti
V naší nové kampani, která pojímá čaj o páté jako snový rituál plný stylu, jsme do role vévodkyně z Bedfordu obsadili Koki, která je neskutečně cool a propojuje v sobě cit pro aktuální módu a trendy s láskou k čaji.
Díky hravému stylingu jsme vytvořili fantaskní obraz novodobého čajového rituálu, který se inspiruje britskou tradicí, ale aktualizuje ji a přibližuje našemu současnému světu. Všichni se tak můžeme společně zasnít nad krásnými fotografiemi, které vyprávějí příběh jednoho magického odpoledne, jehož středobodem je čaj. Nejde jen o starou tradici, která se nehodí do dnešního světa, naopak! Právě dnes můžeme ocenit malé každodenní rituály, které nám pomohou od stresu a šedi všedních dní a dají jim půvab. Pojďte se inspirovat a těšit se i na vaše chvíle s čajem, dortíky a přáteli. Čaj není výsadou aristokracie, ale může dělat radost každému z nás!
Kredity ke kampani
Fotograf: Tomáš Vrana
Styling: Daniel M. Šabata
Set-design: Andrea Katonová
Vlasy: Martina Růžičková
Náušnice: Pauline Hagan
Prsteny: TYFORMY
Produkce: Havas Prague
Hlavní hrdinka a make-up: Kateřina Koki Mlejnková
Sdílet článek
Mohlo by vás zajímat
S Ahmad čajem v teple na horách
I když to na pořádnou bílou zimu ve městech moc nevypadá, sníh si můžete užít na 100 % v našich horách. A co je víc, než se probudit do bílého dne se sněhovou pokrývkou, zachumlaní pod dekou u rozpálených kamen, se snídaní do postele a velkým hrnkem hřejivého čaje…? Zima je krásné roční období a v teplém oblečení a teplým nápojem v termosce si ji můžete užít za jakýchkoliv teplot. Pojďte se s námi podívat na tipy, kam v zimě vyrazit a užít si bílou pokrývku, ať už se chystáte za sportem, nebo třeba jen za relaxem.
Putování Čínou za tradicí a historií čaje
Nápoj opojné vůně dálek, společník při osamělém rozjímání i diskuzi s přáteli či partnery. Tradice, harmonie, inspirace, energie. To jsou spojení, která čaj doprovází po tisíciletí. Jeho příběh se začal odvíjet v Číně – dávno předtím, než Britové poznali jeho delikátní chuť a nalezl si své místo i v české kultuře.
Ricottový koláč na sto způsobů
Koláče, buchty a různé dorty jsem milovala už od dětství a nejvíc asi ty tradiční od babičky. Každé léto v naší šumavské chalupě roztopila starou pec a upekla celý pekáč vynikajících tvarohových buchet. Jedli jsme je pak společně k snídani pod starou lípou a zapíjeli horkým čajem. Prostě idyla. Co si ale budeme povídat, nikdo se po tak vydatném chodu nemohl další dvě hodiny pohnout a líné letní ráno se mnohdy překulilo do ještě línějšího odpoledne…